15. 9. 2020
V článku MŮŽEME SI DOVOLIT ZAPOMÍNAT? v Třeboňském světě 9/2020 líčí starosta Jan Váňa (ODS) své zážitky a dojmy z temného období naší minulosti. Dokud se drží popisu historických událostí a jejich interpretace, nelze proti tomu nic namítat. I popis stávajícího geopolitického vývoje a aktuálního vývoje v české politice je vcelku odpovídající. Odpověď by tedy mohla být prostá: Ne, nemůžeme. Problém nastává až v posledním odstavci, kdy se pan starosta pouští do boje s domnělými hrozbami, které jsou dle jeho pohledu prý „méně zřetelné a o to nebezpečnější“. Hovoří o jakémsi krácení na našich právech a o údajné „roušce“ dobra a blaha, o zbytečnosti nařízení, směrnic EU, zákazů, spletitých a nepochopitelných zákonů. Čtenář se však bohužel nedozví na kterých právech je konkrétně krácen, o která nařízení a o které zákazy se jedná. Nevadí, skoro každý druhý člověk nosí v hlavě ono obecné rozhořčení z pověstné přebujelé byrokracie (zmíněná kulatá razítka) a i ty povídačky o nesmyslných normách, které se mu pletou pod nohy a znepříjemňují mu klidný život, slýchává také na každém rohu, takže se s takovým výkladem celkem může ztotožnit.
Pokud to ale pan starosta rámuje v těchto historických souvislostech, tak to působí, že se zjevně snaží naznačit paralelu mezi „krácením našich práv“ v dnešní době a omezením svobod minulým režimem a dává tak asi tímto způsobem najevo své znepokojení z toho, že se nám tu ta svoboda, kterou jsme po převratu v roce 1989 získali, pozvolna rozpouští.
Pominu-li, že je samo o sobě velmi diskutabilní připodobňovat represe a útlak, kterým lidé čelili v době normalizace, se stavem, jaký máme v současnosti, tak obavy pana starosty, že regulace (když jeho pestrý výčet shrnu do jednoho slova) jsou obecně škodlivé a znamenají hrozbu pro naši svobodu, nejsou dle mého názoru na místě. Ona svoboda je totiž velmi široký pojem, který má mnoho vrstev a vždy záleží, jak si jej dotyčný člověk vyloží.
Svoboda je bez pochyb základní stavební kámen života každého člověka v demokratické společnosti. Druhým dechem je však třeba dodat, že jsou situace, kdy je legitimní jí omezit. Nikdo nesmí disponovat absolutní svobodou bez ohledu na dopady jeho chování na druhé. Bez regulací dnes žádná funkční společnost nemůže existovat, byť si možná někteří političtí oponenti mohou myslet něco jiného. Ostatně, řada z nás pamatuje divoká 90. léta, kdy legislativní vakuum umožnilo celou řadu rozsáhlých ekonomických zločinů, neboť někteří lidé propadli iluzi, že vše je dovoleno a tehdejší politická reprezentace neměla vůli jim v tom účinně bránit. Na to bychom také neměli zapomínat.
Přijetí regulace, která svobodu do nějaké míry omezí, je zvažováno v situacích, kdy existuje potřeba chránit konkrétní veřejný zájem. Společnost je natolik složitým mechanismem s tolika dílčími problémy, že prostý zdravý rozum bez detailní znalosti konkrétní problematiky vždy nemusí stačit na porozumění všem dopadům, které určité jednání může vyvolat. Rozhodně nemá smysl jí hájit jako celek, jistě se najde řada opatření, která jsou nadbytečná, kontroverzní a mají sporný přínos. Vždy jde proto o hledání míry dané regulace a její smysluplnosti a prospěšnosti. To je však již další věc a na tomto základě probíhá demokratická politická soutěž.
Někdo zkrátka chce určité hodnoty chránit, někdo ne a stále se ohání svobodou za každou cenu. Je jen na občanu samotném, aby si ve volbách vybral, který z přístupů je mu bližší a co má příznivější dopad na něj a jeho okolí.
Ondřej Holčák, člen Zelených v Třeboni