9. 10. 2017
Aniž bych se chtěl jakkoliv srovnávat se superkladným hrdinou Rychlých šípů Mirkem Dušínem, chce se mi s ním zvolat: „Protestuji, tohle je nečestné a nesportovní!“ Jde o to, jak se vedení města postavilo k referendu o stavbě zimního stadionu. Když pochopili, že nevyhovět dostatečným počtem podpisů podpořené petici za konání referenda je příliš problematické, prosadili, aby se konalo jen jediný den – v sobotu 16. 9. od 8 do 16 h. Původní návrh byl, aby se konání referenda logicky spojilo s říjnovými volbami do poslanecké sněmovny, ale vedení města dávalo od začátku najevo, že bude dělat vše pro to, aby v referendu nebylo dosaženo účasti 35% voličů, která je nutná pro jeho platnost.
Čestný přístup by byl snažit se přesvědčit nerozhodnuté občany o prospěšnosti stavby zimáku i za cenu nemalých investičních a provozních nákladů a motivovat je, aby se referenda zúčastnili a podpořili jeho výstavbu. Vedení města a některé koaliční zastupitele však podezírám, že spoluobčany raději přesvědčovali, ať k referendu vůbec nechodí. To jen dokazuje, že ve skutečnosti se báli malé podpory pro zimní stadion a vsadili všechno na to, že referendum nebude platné. Několik přátel jsem smskou vybídnul, ať se účastní referenda, ať už jsou pro nebo proti zimáku. Jeden z kamarádů mi odepsal, že už se těší, jak hodí hlas pro. Za chvíli mi ale poslal další sms, že byl poučen, že mnohem lepší a strategičtější bude k referendu vůbec nechodit. Jistě, mnohé příznivce zimáku tato vychytralá (lépe řečeno vyčůraná) možnost napadla samotné. Je to ale nečestné a krátkozraké. Někdy v budoucnu se může konat referendum, kdy bude naopak v jejich zájmu, aby lidé přišli a hlasovali. Jenže ti už budou mít zkušenost, že to minule stejně nemělo význam (nebylo platné) a nepřijdou…
Mrzí mě to také proto, že jsem doufal, že referendum odhalí, jak je to skutečně s poměrem příznivců a odpůrců výstavby zimního stadionu. Chápu, že ti, kdo sami hrají, nebo mají hokejistu v rodině, si stadion přejí. Podle mého je ale dost zimních stadionů v nedalekém okolí a jako potřebnější shledávám jiné investice. Pokud by výsledek referenda ukázal, že podporovatelů zimáku je v Třeboni většina, s jeho stavbou se smířím. Hlavní problém však je, že ho žádná ze stran neměla viditelně ve svém programu před komunálními volbami. Nestraníci schovaní pod módní značkou Hnutí ANO si aspoň mohli dát název „Tajný spolek pro výstavbu zimního stadionu“… Vedení města se v letáku těsně před referendem snažilo argumentovat, že v programu a kampaních se nikdy nezmiňují všechny investice, které se pak realizují a nutnost mnohých se ukáže až během volebního období. To je sice pravda, ale ne u tak významných investic, jako je výstavba zimáku. O tomto záměru měli voliči právo vědět a je velká škoda, že se toto téma nestalo součástí kampaně v rámci komunálních voleb v roce 2014 – žádné referendum by se teď nemuselo konat!
Považuji za smutné a alarmující, pokud někteří třeboňští politici pošlapávali demokratický systém a principy nabádáním k neúčasti v referendu. Politování hodné je, pokud to dokonce byli i někteří politici křesťanští. Je smutné, že se k tomuto uchýlilo vedení třeboňských hokejistů (viz leták HBK Štiky Třeboň a článek pana Oldřicha Vonky v zářijovém Třeboňském světě). To je minimálně na vyloučení na 2 minuty na trestnou lavici! Paní starostka nyní píše, že kdo nešel k referendu, uznává zastupitelskou demokracii. Referendum je však její právoplatnou součástí. Buď tedy vedení města přizná, že šlo proti demokratickým principům, když nabádalo příznivce zimáku, aby nechodili k referendu (v tom případě lze usuzovat, že příznivců zimáku je více, než ukázalo referendum). Pokud nic takového vedení nepřizná, Vedení města nemůže přehlížet do očí bijící výsledek referenda, kterého se zúčastnilo 28,49 % oprávněných voličů, takže k jeho platnosti nechybělo mnoho – pouhých 450 hlasujících. Z celkového počtu 1938 odevzdaných platných hlasů (ano, ne) bylo přes 89,7 % proti výstavbě zimáku! Při takto jednoznačném výsledku je velmi odvážné (spíše arogantní) zahájit výstavbu stadionu. Závěrem se však sluší poděkovat, že si alespoň nikdo z Třeboňáků, na rozdíl od Katalánců, nepřinesl z referenda šrámy a modřiny.
Matouš Šimek, člen Strany zelených